…… finančnictví obestírají mlhy odjakživa, aniž by bylo cílem podvádět……
Podvojné účetnictví patří k největším vynálezům evropské civilizace, a přece má většina lidí i po pěti staletích v aktivech a pasivech guláš. [Ekonom, 2010 č. 22]
Finančnictví je zahaleno spletí neproniknutelných pojmů. Stojí za ní pouze snaha ostatní ošálit?
Skrze lstivost a prohnanost burzovních makléřů vzešla taková spleť lumpáren a podfuků, takový taj podlosti a nesrozumitelný žargon pojmů, jimiž se do něj proniká, jaké v žádné jiné době ani zemi nikdy nikdo nepoznal. Jízlivý citát Jonathana Swifta pocházející z osmnáctého století pasuje i na současný svět finančního »zprostředkovatelství«.
Stejně jako tehdy finančnictví halí svou »spleť lumpáren a podfuků« do »nesrozumitelného žargonu«. »Mnohé praktiky byly tak neprůhledné a komplikované, že obří sázky, které se uzavíraly, si v těchto společnostech - natož mezi těmi, kdo byli pověřeni dohledem - plně uvědomoval málokdo,« jak v dubnovém projevu vysvětlil americký prezident Barack Obama.
Měl ale Swift pravdu, když za hlavní pohnutku k nesrozumitelnosti pokládal lumpárny? Jde evidentně o silnou motivaci. Čím méně totiž lidé něčemu rozumějí, tím snáze se nechají ošálit.
Otrávené párky
Vezměme si aktuální občanskoprávní žalobu americké Komise pro burzy a cenné papíry proti Goldman Sachs. Fabrice Tourre, řečený Fab,zázračné dítě od Goldmanů, čelí obvinění, že vytvořil komplikovaný cenný papír tak, aby selhal.
Měl v úmyslu šidit? Nebo mu šlo spíše o intelektuální rozkoš, kterou mu přinášelo stvoření »frankensteinovské zrůdy« (jak se sám vyjádřil v jednom ze svých e-mailů), bez ohledu na následky?
Dominantním motivem bylo, zdá se, to druhé. Jiný z jeho e-mailů říká: »Celý ten systém se co nevidět zhroutí... jediný, kdo to může přežít, je fantastický Fab... stojící uprostřed všech těch komplikovaných, exotických obchodů, které stvořil.«
Finančnictví obestírají mlhy odjakživa, aniž by bylo cílem podvádět. Podvojné účetnictví patří k největším vynálezům evropské civilizace, a přece má většina lidí i po pěti staletích v aktivech a pasivech guláš.
Se složitostí přibývá nejasností. Exploze odvozených instrumentů čili derivátů vyžaduje tolik úsilí o porozumění, že je nutné obrazné vyjadřování. Představte si kolateralizované dluhové obligace jako otrávené párky, říká ekonom Nouriel Roubini, v nichž podřadné hypotéky představují krysí maso. Tyto otrávené párky, jinak známé jako »toxická aktiva«, se pak šíří bankami, ničí jim zažívací trakt a ochromují ekonomiky, jimž mají sloužit.
Důvodem nejasností však není jen složitost. George Orwell v eseji »Politika a anglický jazyk« poukázal na šířící se nenazývání věcí pravými jmény. Vyplývalo to podle něj z toho, že v moderním světě začalo být příliš mnoho věcí nechutných, takže je nelze pojmenovávat přímo. Jedním z jeho příkladů byl slovní obrat »korekce hranic«, jímž se zaobalovaly násilné přesuny populací.
Hatmatilka transparentnosti
Neméně významný je úpadek umění číst a psát. Orwell hovořil o úřednících, kteří prefabrikáty slov skládají jako »montované kurníky«. Tento rys dokládá nedávná zpráva Mezinárodního měnového fondu (MMF):
»Rizika pro globální finanční stabilitu se zmírnila, jelikož ekonomické oživení nabylo na síle, ale obavy ohledně svrchovaných rizik vyspělých zemí by mohly nárůsty podrýt a kolaps úvěrů prodloužit. Bez úplnějšího ozdravení bilancí finančních ústavů a domácností by se zhoršování udržitelnosti veřejných dluhů mohlo přelít zpět do bankovní soustavy anebo přes hranice. Je proto třeba, aby politiky (1) redukovaly suverénní zranitelnosti, mimo jiné komunikací věrohodných plánů střednědobé fiskální konsolidace, (2) zajistily, aby se běžící proces zkracování dluhové páky plynule odvíjel, a (3) rázně vykročily k dovršení regulatorní agendy s cílem posunout se k bezpečnější, odolnější a dynamičtější globální finanční soustavě.«
Je paradoxní, že tentýž dokument se hemží požadavky větší »transparentnosti«. Takže si tuto pasáž z pera MMF přeložme do transparentního jazyka:
»Světové ekonomice hrozí méně rizik, neboť se zotavuje z recese a banky a domácnosti snižují své dluhy. Strach z platební neschopnosti vlád v bohatých zemích by ale mohl zapříčinit zvýšení úrokových sazeb a pokles směnných kurzů a tím zotavení ohrozit. Nutné jsou tedy tři věci: vlády musejí (1) postupně a uvěřitelným způsobem snižovat své schodky, (2) zachovávat dostatek výdajů, aby kompenzovaly vyšší úspory v soukromém sektoru, a (3) neúnavně prosazovat bankovní regulaci.«
Čím větší vzdálenost mezi jazykem elit a běžných lidí, tím vyšší riziko revolty. Tam, kde složitost ve finančnictví či politice vytváří nové příležitosti k podvádění či brání porozumění, bychom se měli snažit ji omezovat. Tam, kde problémy pramení z úbytku schopnosti jasně se vyjádřit, je řešením zkvalitnit školství. Cenou, již je třeba platit za srozumitelnost tak jako za svobodu, je neustálá bdělost. A oboje spolu souvisí.
Citace z: http://www.project-syndicate.org/commentary/the-price-of-clarity/czech
Autor: Robert Skidelsky (project syndicate)
© Project Syndicate 2010
www.project-syndicate.org
Robert Skidelsky
- Je emeritním profesorem politické ekonomie na univerzitě ve Warwicku.
- Od roku 1991 je členem britské Sněmovny lordů, kde měl na starost kulturu a státní rozpočet.
- V roce 2008 se stal ředitelem ruské telekomunikační společnosti Sistema.
Finančnictví obestírají mlhy odjakživa, aniž by bylo cílem podvádět veřejnost.
